Zdrojem energie spalovacích motorů motorových vozidel jsou téměř výhradně paliva, která se vyrábí pomocí sofistikovaných fyzikálně chemických metod z ropy. Tato paliva jsou směsi sloučenin uhlíku, vodíku a případně kyslíku s různou strukturou, přizpůsobené spalovacím procesům motorů. Ve srovnání s jinými hořlavými tekutinami mají v poměru ke stejné hmotnosti větší energetickou hustotu. Uložená energie je během spalování rychle a bezprostředně uvolňována a v motoru přeměňována v mechanickou energii.
K těmto přednostem tekutých paliv se připojují ještě následující výhody:
1 Jednoduché a spolehlivé dávkování
2 Jednoduché mísení jemně rozprášeného paliva se vzduchem
3 Bezezbytkové spalování při dostatečném množství vzduchu
4 Stálá připravenost k provozu, případná možnost přizpůsobení venkovní teplotě
5 Jednoduché skladování a přeprava
6 Celoplošná síť čerpacích stanic
Tyto vlastnosti, společně se zařízeními motoru a aditivy paliva (např. zvyšovače cetanového čísla), umožňují přizpůsobení paliva podmínkám spalování a hospodárné využití jejich energie. Mezi fosilní paliva se v dnešní době stále častěji řadí paliva biogenního původu – tak zvaná alternativní paliva.
V celosvětovém měřítku vykazují paliva rozdílné kvality. Kvalita paliva hraje rozhodující roli pro výkonnost a emise výfukových plynů vozidel. Úroveň kvality paliva by měla být důsledně harmonizována s potřebami vozidla. Za účelem dosažení těchto cílů byla globálním automobilovým průmyslem vytvořena Celosvětová charta pohonných hmot „World Wide Fuel Charter“ („WWFC“), která definuje vhodné cílové vlastnosti paliva pro různé požadavky na emise výfukových plynů a CO2. WWFC je v pravidelných intervalech přepracovávána a přizpůsobována nejnovějšímu stavu techniky.